Pánské boxerky koupíte za 27 i 7 eur.
Dámské kalhotky za 3, za 9, i za 19 eur.
Co z toho se vyplatí?

Zákazníka nezajímají náklady na výrobu (uvědomělých spíše podmínky).
Zákazníka - tedy mě osobně - zajímá kolik mě zboží bude stát a zda se ho vyplatilo koupit.
Odpověď by byla přes čas použitelnosti výrobku – tedy čas používání.
JAK NA TO? :
Nejreálnější hodnota výrobku je přepočet přes počet použití - u textilií počet kolikrát věc oblékneme.
PŘÍKLAD :

Spodní prádlo : kalhotky bavlněné Nika Intima, Cena 7,-
Oblečené a vyprané boli 35 krát.
Cena jednoho oblečení: 0,2 eur (20 centů).
Kalhotky (fastfashion) : Cena 3 eur.
Oblečené 2 krát, seprané 3 krát a začínají se trhat.
Cena jednoho oblečení: 1,- eur (100centů).
Cena jednoho oblečení/nošení je tak 5 krát vyšší a přitom jsme si koupili „levný“ produkt.
A ještě jedna věc: zdravotní .
Asijské výrobky a výrobky fastfashion řetězců (těch značek z Obchodních center) jsou vyráběny v Asii ( Čína, Bangladéž, Kambodža), kde nelze zjistit zda se dodržely zdravotní normy. Takže textilní výrobky často obsahují škodlivé či alergenní látky a barviva. Ty následně způsobují kožní problémy a ekzémy. Návštěva lékaře, nákup léků a mastiček, tak představují další náklady, které je třeba připočítat k ceně produktu.
Je to komplexnější problém, tento článek však poukazuje hlavně na jednu pointu:
Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci
The last point: emocionálně-společenská hodnota výrobku. Jedná se o psychologický efekt : ve výrobku, který je ekologický se cítíme lépe. Zvlášť pokud víme, že jeho výroba zatížila životní prostředí méně a má delší životnost a snižujeme množství odpadu.

Téma rychlé a pomalé módy velmi dobře shrnula šperkařka Marta Juhasz v rozhovoru pro URBAN MARKET.
„Je to přesně jako s rychlou módou, kdy si to lidé zapomínají spočítat. Koupí si během měsíce deset oslí spolu za dvě stě euro a po pár praních se jim na nich přetočí švy, něco se rozpadne, něco roztáhne a mohou kupovat nově. Místo toho jedna, dvě poctivě vyrobené věci za tutéž cenu by vydržela. koupím, do půl roku se to rozpadne a já opět musím absolvovat ten proces hledání věci, která by mi vyhovovala.
Souhlasíme. Ano, čas jsou peníze.
Zastávám názor, že kupovat trvanlivé a udržitelné věci se vyplatí nejen pro nás osobně, ale také pro naši planetu.